Španělština se také skloňuje, ale jinak než čeština.

Španělština, stejně jako francouzština, italština, portugalština nebo rumunština, je románský jazyk. To znamená, že pochází z latiny, anebo jinak řečeno, španělština je taková moderní latina.

Latina má šest pádů: nominativ neboli první pád, vokativ (pátý), genitiv (druhý), akuzativ (čtvrtý), dativ (třetí) a ablativ (šestý a sedmý). Použitím pádů se v latině, stejně jako v češtině, vyjadřují syntaktické vztahy mezi slovy. Pozdní latina ale postupně začala upřednostňovat vyjádření těchto syntaktických vztahů výhradně pomocí předložek a polohou slov ve větě, a výsledek tohoto vývoje byl, že, s výjimkou rumunštiny, románské jazyky v současnosti pády nemají.

Jak se u nás říká, "lo que no va por delante, va por detrás".

PÁDY VE ŠPANĚLŠTINĚ

Dá se říct, že se španělština také skloňuje, ale jinak než čeština nebo latina. Říkám to i přes to, že jako filoložka vím, že se tento termín nepoužívá u jazyků, které vyjadřují syntaktické vztahy jinou formou, než používáním koncovek specifických pro jednotlivé pády. Ale pomáhá nám to pochopit, jaké jsou rozdíly mezi češtinou a španělštinou.

Ostatně, latinská gramatika se po staletí používala jako vzor pro ostatní jazyky, včetně španělštiny. Stačí se podívat na tuto fotku:

Zkrátka, pády ve španělštině, když je srovnáme s těmi českými, jsou tyto:

Slovo "casa" je uvedené jako příklad neživotného podstatného jména a "amigo" jako příklad životného.

A TEĎ JSTE NA RADĚ VY

Jak byste přeložil/a tyto věty?

1. Koupila jsem si dům.
2. To jsou klíče od domu.
3. Viděla jsem Jana.
4. Tyto domy jsou hezké.

Klíč

1. Me he comprado / compré una casa.
2. Estas son las llaves de casa.
3. He visto / Vi a Juan / Jan.
4. Estas casas son bonitas.